Jak Nilsson vznikl

Příběh Nilssona je druhá kolej příběhu jedné školy — Základní školy Vilekula. O té si přečtete jinde; tady půjde o to, jak z jejího každodenního provozu vyrostl vlastní systém.

Ve školství jsem skoro dvacet let a za tu dobu prošly mýma rukama desítky programů, které školy používají — třídnice, spisová služba, platební systémy, výukové aplikace, InspIS. A skoro pokaždé jsem si odnesl stejný pocit: tohle stavěli lidé, kteří si školu představují — ne lidé, kteří ji vedou. Ten rozdíl je maličký na papíře a obrovský v úterý ráno.

Čekal jsem od softwaru, že mi ušetří čas — že rutinu odbaví rychleji a spolehlivěji než já. Skutečnost byla opačná. Trávil jsem hodiny tím, jak do systému data dostat, jak z něj něco vytáhnout, jak najít sestavu, kterou zrovna potřebuju, jak přiohnout přednastavené kolonky, aby vůbec popsaly, co se u nás děje. Ne řešení provozu. Praní se s nástrojem, který ho měl řešit za mě.

Proto jsem — zatím — vědomě odmítl hotový systém pro správu školy. I ten, který nám menším nabízejí zdarma. Bál jsem se jediné věci: že svůj čas budu dávat softwaru místo tomu, o co ve škole jde především — dětem, učitelům, rodičům, klimatu.

Naplno se to ukázalo ve chvíli, kdy jsme se rozhodli učit jinak. Dvakrát týdně expedice. Výuka v blocích, některé si děti řídí samy. Věkově smíšené dvoj- a trojročí. Neznámkujeme — sledujeme pokrok v kompetencích a pracujeme individuálně. A já si představil, jak tohle všechno mám nacpat do rozvrhových buněk stavěných pro úplně jinou školu. Nešlo to. Nemělo.

Že to bylo správné rozhodnutí, potvrdila naše první inspekce. Tehdy ještě chudý Nilsson — vlastně jen třídnice, absence a mapa pokroku — nás jí provedl hladce. A já si řekl: tuhle celou znalost toho, jak škola reálně běží, konečně použiju k tomu, abych si postavil systém, který mi opravdu pomáhá.

Stavěl jsem ho a přitom si spravoval stará uživatelská traumata. Zažil jsem systémy, kde se omluvenka přepisovala třikrát — rodič ji zadá, třídní přečte a opíše, pak kontroluje, jestli to sedí s absencí. Kde se každý den ručně importoval výpis z banky, přestože banka má API a celé to může běžet samo. Kde právně závazný dokument zapíšete na několik míst naráz a práci si tím nešetříte — přiděláváte. Tomu všemu jsem řekl dost. Co šlo zautomatizovat, je zautomatizované.

A tak jsem tady. Po čtvrt roce vývoje běží funkční, otestovaný systém — v reálné škole, každý den.

A pak přišla otázka, kvůli které tohle čtete. Pokud vaše škola vypadá podobně — pokud i vy ohýbáte software, který nebyl stavěný pro vás — nedávalo mi smysl nechat si Nilssona pro sebe. Škola, kterou jsme chtěli, stojí na tom, že se věci sdílejí. Tak sdílím i tohle. Kód je otevřený. Chcete-li si ho provozovat sami, je váš. Nechcete-li se s tím párat, postarám se o to za vás.